20. 9. 2016

:-)


15. 9. 2016

31. 8. 2016

8. 8. 2016

Smutná pravda


Dráček

V kupé vlaku nás sedělo pět a na další zastávce k nám přistoupila mladistvě vypadající dáma s chlapcem, který, jak se později ukázalo, nebyl syn, ale vnouček. Spořádaně jsme oba dva pustili na místa, která i navzdory špinavým oknům umožňovala hezký
výhled na ubíhající, takřka jarní krajinu.
Chlapec chvíli pozoroval okolní svět. Ten ho ale omrzel, a tak začal očima těkat po kupé, až ho na stěně zaujala sprejem vyvedená kresba, které jsme si my dospělí ani nevšimli. Na umakartovém podkladu se skvěl červený kosočtverec s čárkou uprostřed. K dokonalému provedení měl daleko, ale malba svůj účel splnila, protože každý bezpečně poznal, o co se jedná.
Až na malého chlapce.
"Babí, co je to tam namalovaný?" Pro něj neznámý druh "smajlíka" ho zřejmě zaujal.
"Kde myslíš, Kubíku?"
"No přece naproti nám, na stěně," ukázal chlapec na nestydatou malůvku.
Na čele jí vyskočila ustaraná vráska. I my ostatní zpozorněli a se špatně skrývanou škodolibostí vyčkávali, jak se ta dobrá žena se zapeklitou situací popere. Prala se statečně.
"To je… to je…" přemýšlela usilovně, čím ukojit vnoučkovu zvědavost, až ji osvítil duch svatý. "To je přece dráček!" zašvitořila s líbezným úsměvem a nás, škodolibý, obdařila vítězoslavným pohledem. Zdálo se, že trapas je zažehnán, atmosféra v kupé se opět uvolnila a všichni přítomni se vrátili ke svým myšlenkám. Ne tak chlapec.
"Jakej dráček, babi? Myslíš jako ten na pouštění?" Babička, čelíc další zvídavé otázce, nešťastně vzdychla a očima k nám vyslala signál SOS. Nikdo jí však záchranné lano nehodil.
"No ano, Kubíku, takovej, co ti udělal táta na podzim, pamatuješ?" improvizovala statečně. Chlapec se zamyslel. Tak dráček, hmmm.
"Hele, babi, a nepotřebuje ten dráček vocas?" Dvěma spolucestujícím už cukaly koutky úst a paní začala rudnout.
"Tenhle dráček asi ne," hlesla babička.
"To je divný, každej správnej dráček by si vocas zasloužil," mudroval vnouček.
"Tak tenhle ho nemá!" odsekla mu babička. Očividně jí docházela trpělivost i fantazie.
Mladý se ale nedal a bezděčně utahoval šrouby.
"Babi a ty máš dráčka?" Babi polil pot a polovina kupé se odebrala na chodbu, odkud se ozývaly salvy dosud zadržovaného smíchu.
"Já už dráčky nepouštím," odpověděla ta dobrá žena žalostně.
"Protože už dráčka nepotřebuješ!" triumfoval chlapeček a zbylé osazenstvo propuklo v řehot. Babička se blížila infarktu a vnouček dál bezelstně rozvíjel svou ďábelskou teorii:
"Ale když jsi ještě dráčka mívala, tak jsi vocas chtěla, ne?" To už smíchy slzelo celé kupé i chodba před ním. Na nebohou ženu to ale bylo příliš a bouchly saze.
"Chováte se jako primitivové!" rozječela se na nás. "Čemu se smějete? Jak asi vypadám před tím klukem?!"
Nenápadná studentka v brýlích, která seděla naproti, poprvé zvedla hlavu od své učebnice a do nastalého ticha zcela zřetelně pravila: "Jako dráček?"

Silniční kontrola


2. 8. 2016

30. 7. 2016

:-)


Chcete porozumět finanční krizi?

Pokud máte problém s pochopením současné finanční krize,
  následující řádky by Vám mohly pomoci.

  1. Kdysi dávno v jedné dědince v Indii jeden muž oznámil vesničanům, že
  koupí opice, každou za $10.

  2. Vesničané věděli, že v okolí je mnoho opic, proto odešli do
  lesa a začali je chytat.

  3. Muž koupil tisíce opic za slíbenou cenu $10. Když se snížil
  počet opic v   přírodě, vesničané nepokračovali ve svém úsilí. Nato muž oznámil, že bude
  kupovat opice po $20. Toto znovu vyburcovalo vesničany a opět začali chytat opice.

   4. Brzy nato se výskyt opic ještě snížil a lidé se vrátili zpět na své
  farmy. Muž zvýšil nabídku na $25, ale i tak bylo velmi těžké chytit opici.

  5. Nyní muž oznámil, že bude kupovat opice za $50 za kus a protože musí
  odjet do města, bude ho zastupovat jeho asistent, který bude jeho jménem
  nakupovat opice.

  6. Když muž nebyl přítomen asistent řekl vesničanům: "Podívejte se na
  všechny tyto opice v kleci, které šéf koupil. Já vám je prodám $35 a když se
   šéf vrátí z města, vy mu je můžete prodat zpět za těch $50, jak včera oznámil."

  7. Vesničané dali dohromady všechny své úspory a koupili všechny opice.

   8. A poté už vesničané nikdy nepotkali ani šéfa, ani jeho asistenta, jen
  opice byly všude kolem jako na začátku.

  VÍTEJTE NA WALL STREET !!!

26. 7. 2016

10. 6. 2016


2. 6. 2016

Hurá do důchodu

Jedu z práce. Je mi 75 let. Musím vlakem, protože jsem o řidičák přišel jako zdravotně nezpůsobilý. Poté, co mi ve vlaku štípne lístek průvodčí s naslouchátkem a silnými dioptriemi, vystupuji. Vystupuji velice opatrně. Mám totiž jen jedno oko. To pravé mně vypíchl 70-tiletý oční chirurg při odstraňování šedého zákalu, když se mu třásly ruce, protože měl Parkinsonovu nemoc. Z lokomotivy vytahují strojvedoucího na invalidním vozíku. Procházím nádražní halou, kterou hlídá hrbatý policista, který se pomočil. Opět to nestihl. Vycházím ven a jdu na tramvaj. Řidička žádá cestující, aby jí řekli, kde má zastavit, protože trpí ztrátou paměti. Vystupuji a mám hlad. V restauraci mi číšník oznamuje, že jídlo dostanu, jakmile se podaří dostat kuchaře z komatu. Objednávám si pivo, ale číšník kvůli třesu rukou půlku vylije,než dojde k mému stolu. Chci zaplatit, ale číšník nerozezná stovku od tisícovky a nemůžeme přijít na to, kolik má vlastně vrátit peněz.
Jdu domů.
Děti ve věku 48 a 50 let se mě ptají, jestli bych jim nepomohl najít nějakou práci. Ne, děti moje, na to jste ještě příliš mladí. Ještě pracujeme MY. Večer jdu do Národního divadla na Labutí jezero. Beru si raději Pampers, abych to vydržel. Představení je hned v prvním dějství zrušeno, protože 68-letá baletka, představitelka hlavní role, padá a láme si krček kyčelního kloubu. Vracím se domů. Odložím obě zubní protézy. 
Pustím televizi a sleduji celostátní oslavy narozenin prezidenta Kalouska, který se k naší radosti v plné síle, zdraví a svěžesti dožívá 120 let a nabádá vládu aby zvýšila věkovou hranici odchodu do důchodu.

27. 5. 2016

Facebook


26. 5. 2016

Farmář si objednal elektrický přístroj na dojení.

Protože zařízení dorazilo, když jeho manželka byla ve městě,
rozhodl se vyzkoušet ho nejdřív na sobě.

Vložil svůj penis do dojičky, zapnul ji a . . . . . . .všechno ostatní bylo automatické!
Když zábava skončila, rychle si uvědomil, že nemůže sundat dojičku z penisu.
Přečetl si příručku, ale nenašel žádný návod, jak sundat dojičku.
Zkusil všechna tlačítka na přístroji, ale stale bez úspěchu.
Nakonec se farmář rozhodl, že zavolá do zákaznického servisu.

„Haló, právě jsem od vaší firmy koupil dojičku.
Pracuje fantasticky, ale jak ji mám sundat krávě z vemene?“
„S tím si nedělejte starosti,“ odpověděl obchodní zástupce,
„přístroj je naprogramován tak, že po nadojení 7 litrů se automaticky vypne.“


Synáček studuje v Praze

Synáček studuje v Praze na univerzitě a dojdou mu prachy.
Tak zatelefonuje domů:
"Táto, představ si, u nás na škole otevírají kurs, kde učí psy mluvit!"
"Tož, nekecé! A co to koštuje?" diví se otec.
"No pošli Alíka a patnáct tisíc a já ho nechám zapsat."Syn na to.
Prachy se psem dorazily a student je pár měsíců v pohodě.

Po čase ale prachy dojdou, tak tátovi volá znovu.
"Alík? Ten mele páté přes deváté, to už se nedá poslouchat,"
Vypráví zvědavému otci,"ale představ si, že na fakultě otevírají kurs,
 kde učí psy číst!"
"Tož kurňa, když už mluví, tak ať i číst umí !" furiantsky na to otec.
"Jasně, pošli pětadvacet táců a já ho přihlásím," syn na to.

Na konci školního roku nezbývá, než odjet domů. Co se psem?Tak ho zastřelí.
Doma se táta hned ptá: "Tak kde ho máš?"
"Ale, představ si, dneska ráno si u snídaně čteme noviny.
Říkám Alíkovi: "Tak dneska jedem dom!" On složí noviny a říká
"To jsem zvědavej, jestli mě zas táta vezme s sebou, až půjde do
lesa  šukat Horákovou."

Táta zrudne a skočí klukovi do řeči:
"Doufám, žes ho zastřelil, hajzla jednoho prolhanýho!"
"Si piš, tato."

20. 5. 2016

Když slečny hrají golf

 Slečny hrají golf. Jedné z nich se povede dlouhý odpal, ale když se míček blíží k zemi, slečna ztuhne.
Trefila se totiž přesně do čtveřice pánů, hrajících na vedlejší jamce.
A vskutku: jednoho z nich míček zasáhne a chlápek se zhroutí k zemi
zkroucený, s rukama vraženýma do rozkroku.
Slečna neváhá a vyběhne situaci nějak napravit.
Chlap tam leží, heká bolestí, slečna mu nabízí pomoc.
On chvíli odmítá, ale slečna ho přesvědčuje, že je fyzioterapeutka a tudíž se vyzná.
Postižený rezignuje, slečna mu zvedne ruce, rozepne poklopec a začne oběma rukama masírovat.
Po pár minutách se ptá, jak se pán cítí.
On odpovídá: "Jo, jo, je to paráda, hrozně příjemné, jen ten trefený palec na ruce mě pořád bolí jak sviňa." 


10. 5. 2016

Eutanázie

Včera večer jsme s mojí ženou vedli trochu hlubší rozhovor o různých životních situacích. 
Přišla řeč na eutanázii. 
K tomuto citlivému tématu o volbě mezi životem a smrtí jsem poznamenal:

- Nechci abys mě nechala žít v takovém stavu, kdy bych byl závislý na přístrojích a živený tekutou stravou z nějaké flašky. Kdybys mě někdy  takhle  viděla, vypni ty mašiny co mě drží naživu. 
- Ona vstala, vypnula televizi, počítač i ledničku a vylila mi pivo do záchodu.


.. No není  blbá !??

29. 4. 2016

16. 4. 2016

Sedí holčička v parku na lavičce a strašně nadává:

Kurva fix, do prdele práce!"

Jde kolem chlapík, slyší to a povídá jí:
"Poslouchej, děvče, to se vůbec nehodí, abys nadávala jako dlaždič!"
Ona na to: "Tak si sedněte ke mně a já vám povím, proč nadávám."

 Chlap si přisedl a dívka mu něco pošeptala.

Chlap začal nadávat:  Zasranej svět!"
Slyšela to babka, která šla okolo, a napomenula chlapíka,
aby tak neklel,že je to nekulturní a nesluší se to.
Chlapík na to.
Pojďte si sednout, babi, já vám řeknu, proč tak nadávám!"
Babka si sedla, chlap jí něco pošeptal do ouška a babka hned:

"No do prdele!"
Uslyšel to kolem jdoucí dědek a povídá babce:
"No, že se nestydíte, paní, nadávat takhle tady před malou  holčičkou!"

Babka na to, ať se posadí, že mu řekne, proč tak nadává.
Dědek si sedl a babka mu povídá:

"Ta lavička je čerstvě natřená":

"Kurvaaaaaaa" !!!!!!!!!!

9. 4. 2016

7. 4. 2016

30. 3. 2016

Kdyby USA napadlo Česko

8:00 Americký expediční sbor překročil hranice ČR 
8:05 laserem naváděné střely zničily základnu stíhaček Grippena pivovar ve Velkých Popovicích
8:27 Armáda ČR si všimla, že jsme pod útokem
8:35 proti nepříteli startují bitevníky L-159
8:50 všechna naše letadla byla zničena americkými Raptory ještě za hranicí viditelnosti
9:00 na MO si mnou ruce, neboť se konečně zbavili bitevníků L-159
10:00 americké síly zaznamenaly ztrátu šesti tanků Abrams, kterým někdo v okolí Mostu odcizil za jízdy pásy,
10:05 útok na Prahu přesto pokračuje
10:30 transportéry Pandur vyjíždějí z kasáren bránit hlavní město
10:45 Bruntál vyhlásil samostatnost
11:00 testeři v BIS začínají obědvat
12:30 všechny Pandury mimo, většinou ani nevyjely, zbytek se utopil v loužích
12:45 náčelník štábu buší na vrata vojenského muzea Lešany a dožaduje se nějaké funkční bojové techniky
12:47 správce mu daroval kolo zn. Ukrajina a poté ho vyhnal koštětem
13:00 americké jednotky doposud ztratily 12 tanků Abrams a 23 obrněných vozidel Bradley, vesměs kvůli poškození podvozku na českých silnicích
14:30 první americké jednotky v Praze
15:40 velitel 22nd MEU, poručík T. Taxis Taylor, byl na Žižkově udeřen cepem
16:30 američtí vojáci vztyčují vlajku na Pražském hradě
17:00 Clint Eastwood sleduje záběry z Evropy a píše scénář pro svůj nový film Vlajky našich synů
18:00 oficiálně podepsáno příměří
23:30 náčelník štábu dorazil na kole do Bratislavy a žádá o azyl
23:45 Američané s překvapením zjišťují, že Čečensko je jinde.

22. 3. 2016

20. 3. 2016

U soudu

„Babičko, tak nám povězte, jak se to všechno seběhlo?“
Babička: „No, jdu takhle parkem, sluníčko krásně svítilo a hřálo, tak jsem se posadila na lavičku. Po chvilce šel kolem mladík, takový pohledný a sedl si vedle mně. Po minutě se přisunul blíž a vzal mě kolem ramen.“
Žalobce: „Bylo vám to nějak nepříjemné?“
Babička: „Ne, vzpomínala jsem, jak to bylo krásné, když jsem byla ještě mladá.“

Soudce: „A co následovalo dál?“
Babička: „Potom mi začal jednou rukou rozepínat halenku, a když jsem se nebránila, tak mi druhou začal sunout pod sukni ke kalhotkám. Když už se mě tam málem dotknul, pustil mne a zakřičel: Aprííl! Tak jsem ho zabila, hajzla jednoho!“

14. 3. 2016

28. 2. 2016

Babišovo řešení

Ministr financí Andrej Babiš přijde do kostela a už ve dveřích se ptá faráře: 
"Kde máte registrační pokladnu? A jak to děláte s těmi penězi co vyberete v kostele do kasičky ?"
Farář odpoví: "Vezmu všechny peníze do dlaní a vyhodím je nahoru směrem k nebesům.
Můj pán si ponechá vše co potřebuje a uzná za potřebné, a zbytek nechá spadnout na zem a to je pro církev." 
"No dobře", odpoví Babiš,"tady na těch flash discích co mám v dlaních jsou soupisy všech restitučních požadavků církve.
Teď je vyhodím směrem k nebesům, a všechno co tvůj pán uzná za vhodné ať si ponechá a všechno,
co spadne na zem bude už navždy státní." 

1. 2. 2016

Proč jsem propustil sekretářku

 Před dvěma týdny jsem měl čtyřicáté narozeniny, ale zdálo se, že si toho
 nikdo nevšiml. Myslel jsem si, že mi třeba manželka po snídani  poblahopřeje
a možná mě překvapí malým dárečkem, ale neřekla mi ani:"Ahoj miláčku!" Své
naděje jsem vkládal do dětí, ale ty snědly snídani, aniž by mi cokoli  řekly.

 Když jsem odjížděl do práce, cítil jsem se opuštěný a nedoceněný. Ale
 jakmile jsem vstoupil do kanceláře, tak mi sekretářka popřála vše nejlepší a
 hned jsem se cítil lépe - alespoň někdo si na mě vzpomněl.. Pracoval jsem
 do dvou odpoledne, když se otevřely dveře a moje sekretářka se zeptala:

 "Dnes je tak hezký den, vy máte narozeniny... Nepůjdeme na oběd?"
 Ochotně jsem souhlasil, neboť to byla nejmilejší věc, kterou jsem slyšel
 od  rána. Šli jsme do skvělé restaurace, najedli se a v příjemné atmosféře
 vypili skleničku vína. Když jsme se vraceli, tak se sekretářka zeptala:

 "Musíme se vracet do kanceláře? Dnes je tak krásně!"
 "Nemusíme se vlastně vůbec vracet."
 "Nezajdeme ke mně?"

 Souhlasil jsem. U ní doma jsme si dali sklenku koňaku, dobře si popovídali
 a  má sekretářka v nejlepším navrhla:

 "Máte něco proti tomu, abych se šla do ložnice převléci do něčeho
 pohodlnějšího?"

 "Jen běžte!" Moc rád jsem souhlasil.

 Odešla do ložnice.............
 a po pár minutách vyšla s narozeninovým dortem se zapálenými svíčkami.
 Nesla ho spolu s mou manželkou a dětmi. Za nimi šla tchýně s tchánem, moje
matka a můj šéf s ostatními spolupracovníky. Všichni  společně zpívali
narozeninovou písničku.


 ...seděl jsem na gauči.......a na sobě jsem měl jen ponožky...